JEDEN PRAVDIVÝ PŘÍBĚH

Na střední škole jsem ráda čítávala knihy, které se týkaly všech možných aspektů, které může člověk ovlivnit, aby se cítil dobře, byl zdráv, jeho práce byla efektivní a přinášela mu radost. Netušila jsem, že se s jedním z mých oblíbených autorů osobně setkám na vysoké škole.

Přednášející duševní hygieny byl sympatický, klidný a usměvavý muž již vyššího věku. Dodnes si pamatuji zakončení jednoho cvičení. Seděli jsme v kruhu a pan profesor začal vyprávět.

Byl to příběh z druhé světové války, který se skutečně stal. Příběh jeho přítele, který jakoby zázrakem unikl z německého vězení, kde čekal na trest smrti.

Pokusím se ho po mnoha letech převyprávět:

Válka. Strach a tíseň bez přestání. Jako by všechno dobré v člověku zastřelo řinčení zbraní a hukot fronty. Všude kolem se usídlila vytrvalá obava a nedůvěra. Obava ze svobodného pohybu, z neznámých lidí. K tomu nacistické vězení a vyhlazovací koncentrační tábory, kde neexistovalo slovo právo a člověk byl pouhým materiálem určeným k likvidaci.

Právě v jednom takovém vězení se ocitl muž, který později svůj příběh vyprávěl panu profesorovi. Stalo se, že ne něj padlo podezření, že je členem skupiny, která byla podezřelá z nějaké činnosti, která by mohla být i podvratná. Byl automaticky zatčen a vyšetřován. Bylo mu jasné, že je vyšetřován jen pro zjišťování dalších možných osob, než kvůli posouzení viny či neviny. Vinen byl automaticky, obvyklým trestem byla smrt. Svůj krátký zbytek života měl strávit v cele a čekat na rozsudek a popravu.

Odsouzený se nevzdal. Na přemýšlení měl času dost. Došel k závěru, že jedinou cestou k jeho životu je v této bezvýchodné situaci láska. A to bezvýhradná láska k člověku, který ho má soudit a odsoudit. Lásce k tomuto muži tedy zasvětil svůj celý, několikatýdenní pobyt v cele.

Pak nadešla hodina pravdy. Ze zajaté skupiny byli odsouzeni všichni. K trestu smrti. Jediný, kdo neodešel na popravu, byl právě on. Byl volný.

Tenkrát mi tento příběh připadal krásný. Až po mnoha letech, kdy jsem narážela na lidský odpor, obavu a neschopnost milovat svého nepřítele, jsem se pokusila dopsat fiktivní část tohoto příběhu:

Říká se, že láska hory přenáší. Je to ale opravdu tak? Je. Tohle věděl jistě. Ve dne si svým vnitřním zrakem vybavoval svého vyšetřovatele a soudce v jedné osobě. Přemýšlel o jeho životě. Jaké byl dítě, jakou měl matku, jakého otce, jaká je asi jeho žena a zda jsou spolu šťastni. Má-li děti a jak je vychovává v této těžké a zmanipulované době. Je-li zdráv či trpí nějakou nemocí. Co asi pociťuje dvanáct hodin denně ve své studené kanceláři… Postupně pronikal do jakéhosi fiktivního soukromí tohoto člověka a získával schopnost nahlížet na jeho činy jak jeho pohledem, tak i pohledem jaksi nezúčastněným. Krůček po krůčku začínal chápat jeho pohnutky. Svoji nenávist a odpor k vyšetřovateli spatřil jako umělou a zbytečnou konstrukci ve své mysli. Po tomto náhledu bylo snadné ji odstranit. Jakmile se přenesl přes první úskalí pocitu nemožnosti milovat soudce, který ho pošle na smrt, byl schopen přát si jeho zdraví a spokojenost. Ve své mysli s ním navázal vnitřní důvěrný vztah. Pochopil, proč byl poslán na smrt a odpustil. Začal mít svého soudce rád. Cítil, že ho k němu pojí přátelství, soucit a láska. V noci spal stále klidněji. Měl pocit, že vše je jak má být a neděje se nic mimořádného…

DUŠEVNÍ ROVNOVÁHA ÚZCE SOUVISÍ S UMĚNÍM DUŠEVNÍ HYGIENY

Duševní hygiena je věda. Zpracovává a aplikuje poznatky z psychologie, psychoterapie, psychiatrie, obecné hygieny, ze sociálního lékařství, léčebné rehabilitace. Obsahuje v sobě návody k řízení a ovlivňování sebe sama a tím přeneseně i svého prostředí.

Aplikování duševní hygieny vede k dušení rovnováze. Dosáhneme-li své duševní rovnováhy, znamená to bezprostřední přinos jak pro nás samé, tak pro členy naší rodiny, spolupracovníky, přátele. Cítíme se vyrovnaní, klidní, nemoci nás spíše míjejí. Máme chuť pracovat, zkoušet nové nápady a tvůrčím způsobem překračovat svoje hranice. Zbavili jsme se zbytečných obav. Naše práce je efektivnější. Život se mění k lepšímu.

Stres

Protikladem duševní rovnováhy je stres, nebo-li zatížení organizmu. Příčiny stresu jsou kolem nás a vždy se nás nějak dotýkají. Proto je duševní hygiena nepostradatelnou součástí každého člověka.

Řešení alkoholem, nadměrným sledováním televize, nakupováním, jídlem a podobně, může sice aktuálně ulevit, v dlouhodobějším měřítku je však zdravotně, psychicky i sociálně omezující.

Bylo prokázáno, že osoby, které se ve stejném časovém úseku setkaly s více závažný životními změnami trpěly, mnohem častěji špatným zdravím, než osoby s nízkou četností životních změn. Jde-li o vysokou zátěž životními událostmi, pak i krátké, dvou až třídenní trvání, často vyústí do menších bolestí hlavy, žaludku, břicha, nachlazení a jiných zdravotních nepříjemností, jako jsou průjmy, zácpa, alergie.

Externí stresory bývají úmrtí v rodině, rozvody, zranění, těžší nemoci, výpovědi práce, zakládání nové rodiny, finanční problémy, zapracovávání se v nové práci, sexuální potíže, manželské a rodinné hádky či chronický nesoulad v rodině, problémy s příbuznými, vynikající pracovní nebo sportovní výkon, velká výhra, přestoupení zákona, vánoce, prázdniny.

DRUHY MOZKOVÝCH VLN A STAVY VĚDOMÍ

Jako každý živý organizmus, produkuje i náš mozek změny elektrických napětí, změny magnetizmu, změny chemických koncentrací, změny teploty. Zaznamenáme-li elektrickou aktivitu mozku na encefalograf, objevíme na výstupním listu nepravidelnou změť čar ve které však lze rozlišit vlny s určitou periodicitou.

Tyto vlny byly rozděleny do skupin beta, alfa, theta a delta. Každá skupina je spojována s jinými stavy vědomí.

V normálním bdělém stavu vědomí převládají vlny beta. Mají frekvenci 13 – 30 Hz. Na této frekvenci probíhá zaměřování pozornosti na okolní objekty, logické myšlení, analýza a syntéza poznatků. Pokud kmitočet stoupá, dochází k napětí, neklidu, strachu, agresi.

Jsme-li bdělí ale uvolnění, převládají vlny alfa (8 – 13 Hz). Mozek pracuje sladěně a klidně jako bychom odpočívali, nejsme však ospalí ani unavení. Charakteristickými pocity jsou mír a sebejistota. Zvyšuje se představivost, objevují se nové nápady. Jsme schopni kreativních řešení problémů, které jsme za použití logiky nebyli schopni vyřešit.

Theta vlny (4 – 8 Hz) charakterizují stav hlubokého uvolnění, spánku. Při theta frekvencích lze nacházet v bdělém stavu vědomí neobvyklá řešení problémů, objevuje se intuice, mohou nastat hluboké náhledy, vize budoucnosti nebo minulosti.

V hlubokém spánku nonREM fáze nebo stavu velmi hlubokého uvolnění se vyskytují delta vlny (0,2 – 4 Hz). Tato mozková frekvence souvisí s hlubokými regeneračními procesy v našem organizmu.

Ve stavech nižších frekvencí se ocitáme z velké části spontánně. Odpočíváme, sportujeme, sledujeme televizi, usínáme, spíme. Vybraný mozkový rytmus si ovšem můžeme navodit sami, je to věc cviku a vůle. Práce člověka s mozkovými vlnami není nic nového. V minulosti byly tyto metody využívány k hledání pravdy a k nahlížení do kolektivního vědomí lidstva. Všechny kultury a náboženství využívají metod, jimiž v polospánku získávají intuitivní poznatky z pravé hemisféry.

/pozn.: logika a rozum jsou soustředěny v levé hemisféře/