Zajímavosti

WOODOO S PSYCHOLOGICKÝM VÝKLADEM NEVYSTAČÍ

Kdo jinému jámu kopá sám do ní padá. Je to tak nebo to tak není? Na první pohled změť viny a trestu, která nepochopitelně dovoluje na jedné straně jedněm páchat téměř cokoli bez trestu, na druhé straně jiné trestat i za pouhou špatnou myšlenku. A tak se lidé orientují pokusem a omylem, kdy některým páchání zla prostě vyjde a druhým ne.

Obyvatelé zemí, ve kterých se dochovává stále živá tradice woodoo v tomto aspektu tolik nejasností nemají. Jestliže si přejí spáchat nějaké zlo, činí tak často za pomoci šamana. Ten jim obvykle podá i informace ohledně možné odplaty. Tamní řidiči například dobře vědí, že srazí-li někoho na silnici, pak i přesto, že nehodu nezavinili, mohou na ně pozůstalí, prostřednictvím šamana, uvalit trest. I zločiny se řeší pomocí těchto sil.  Krádež, znásilnění, vražda, vše spadá do kompetence kouzelníka. Pomocí symboliky nalezne viníka daleko rychleji a jistěji, než při provedení běžného pátrání. Nalezený viník pak nezapírá. Šaman mu oznámí formu trestu a čas, kdy ho stihne. Není zadržen. Tendence k útěku nemá, neboť ví, že před silou woodoo utéci nelze. Trest je veden kouzlem a to již bylo vysláno. Ve stanovený den viník buď zemře, nebo je naplněna jiná forma trestu.

Jde o skutečná kouzla nebo jde o profesionální provedení psychologické diagnostiky za použití sugesce? Je možné celé působení woodoo nazvat psychologií nebo zde působí i jiné síly? Pomocí sugesce, autosugesce i hypnózy dokážeme vysvětlit mnohé. Šaman například sezve celý kmen k sobě, zapálí rituální oheň, použije další magické prvky, rozhodí kameny. Využije symboliky vzniklé sestavy a jako dobrý psycholog odhalí viníka. Poté jakoby sešle kouzlo a viník se tímto nastaveným silným očekáváním zabije sám. Je tu však jeden háček. Kouzlo působí i na ty, kteří o přesné době a formě trestu nevědí, neboť nejsou přítomni, působí i na zvířata a na věci.

Bílí cestovatelé vědí, že si v určitých situacích musí dát pozor na své vlasy a nehty, mohly by být  použity proti nim. Pak tu máme i známou woodoo panenku, jejíž pomocí lze opravdu ublížit. Mnoho k pomstě odhodlaných lidí si však využití těchto praktik rozmyslí ve chvíli, kdy se více obeznámí se silami, které hodlají použít. Jejich vyvolání často nezůstává bez odplaty. Šamani a kouzelníci, na rozdíl od naší západní civilizace mají jasno. Zlo za zlo. Za zlo ještě větší. Vědí, že vyvolání zla a jeho poslání je snazší, než práce se silami dobra, neboť podobné přichází k podobnému. Velmi pečlivě proto váží, co si mohou dovolit. Manipulují s dobrem i zlem a jako hromosvod nesou následky za sebe i druhé. Postihne-li vesnici sucho či neúroda, často znají její původ. A pak tu je nespočet kouzelníků zla, ale to je již jiná kapitola.

ROSTLINY VNÍMAJÍCÍ, HODNOTÍCÍ, REAGUJÍCÍ

Rostliny reagují na svoje okolí. Indiáni a přírodní národy s nimi dokonce od pradávna komunikují. Pro vědce pak není tento fakt novinkou, popisují  předávání zpráv rostlin mezi sebou i s ostatními organizmy.

Mnoho pěstitelů si se svými rostlinami jaksi vnitřně rozumí. Zasadí strom, zalévají ho, občas se u něho zastaví a pohledem hodnotí jeho růst. A co víc, svou činností i pocity mu dávají najevo náklonnost. A strom opravdu roste jako z vody. Někdy se stane, že pěstitel zamýšlí nějakou rostlinu, pro její časté nemoci zrušit a občas se u ní s touto myšlenkou zastaví, když jde kolem ní. Zdá to se poněkud fantastické, ale po této úvaze rostlina, které se nedaří, dokáže vyprodukovat několik nových pupenů nebo plodů, jako by chtěla oznámit, že ještě může a žádala o trochu trpělivosti.

Téměř sedmdesát procent lidí je přesvědčeno o tom, že rostliny poznají jejich láskyplnou péči a hovoří s nimi nahlas či v myšlenkách. Mnozí jsou přesvědčeni, že za jejich pěstitelským úspěchem je právě ono láskyplné povídání. Jsou s rostlinami šťastni a rostliny jsou šťastné s nimi. Jsou rovněž i lidé, kteří doma květiny nemají. Rostliny je nezajímají a zeptáme-li se, zda někdy nějaké měli, často odpovídají, že se jim nedařilo a uschly. Zapátráme-li ještě hlouběji, zjistíme, že k rostlinám žádný vztah nemají. A tedy nejen z vody a světla je rostlina živa. Jsou skleníky, kde se rostlinám daří. Jen málo jich onemocní a usychá. V těchto pracují lidé, které práce s rostlinami naplňuje. A pak jsou skleníky, ve kterých se nedaří a nedaří.

Že tento postřeh má své opodstatnění naznačují další pokusy, které byly s rostlinami prováděny. Ve skleníku se například měřila teplota. Poté tam vešel člověk s mačetou, který začal květiny ničit. Teplota klesla. Přišel-li tam člověk, který rostlinám neubližoval, teplota zůstala stejná. Přišel.li do skleníku opět člověk, který před tím ubližoval a nyní již ne, teplota opět klesla. Rostliny si tedy pamatovaly. Další pokusy s použitím detektoru lži pak ukázaly, že rostliny reagují strachem na útok způsobený ohněm nebo i na náčiní na stříhání. Také se zjistilo, že je-li strom zbaven bolesti nějakým přírodním anestetikem, snese přesazování daleko lépe, než strom, který toto přesazení absolvuje bez umrtvení.

Rostliny se dokáží také navzájem varovat, vyskytnou-li se v jejich blízkosti býložravci. Jakmile začne být rostlina požírána, začne produkovat chemické látky, které se rychle šíří vzduchem a varují ostatní. Ty jsou pak schopny v sobě začít tvořit sloučeniny způsobující horší chuť nebo dokonce klopit listy, tvářit se jako suché a stát se tak hůře dostupnými oběťmi. Japonští a kalifornští výzkumníci objevili, že zelené organizmy se chemickými signály brání špatnému počasí nebo se upozorňují na přítomnost opylovačů.

Co se týká hudby, i ta se rostlin dotýká. Při hard-rocku prospívají daleko hůře, než pouští-li se jim klidná hudba. Ultrazvuk jim dělá dobře a podporuje jejich růst.

Jako lidé jsme si zvykli na zredukovanou komunikaci, při které spíše více hlučíme, než něco víc dáváme a předáváme. A tak nám uniká, jak málo dosud víme více o opravdovém životě na této planetě.