GORDICKÝ UZEL ZÁVISLOSTÍ
ANEB ZÁVISLOST Z POHLEDU SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE
Slyšíme-li slovo závislost, vybaví se nám obraz více méně zuboženého člověka, potácejícího se mezi objekty své náruživosti. Člověka bez vůle, který v zajetí své drogy dožívá svůj život. Jestliže nás tento pohled neodradí, pak při bližším rozlišení můžeme spatřit obraz fyzické závislosti, kdy se chemie drogy včlenila do metabolismu organizmu a ten bez ní nemůže správně fungovat a obraz psychické závislosti, kdy člověk nedokáže myslet na nic jiného než na svoji drogu a peripetie, které mu její užívání způsobuje.
Existují však i další aspekty závislosti. Například ošetřování bolestivých stavů v nemocnicích. Tyto jsou ošetřovány farmaky, která jsou schopna závislost docela rychle vyvolat. Tato se proto pacientům vysazují nikoli naráz, ale postupným snižováním dávky. Tito pacienti z velké části zůstávají závislostí nedotčeni.
Dalším aspektem je psychosociální hledisko. Sonda do širší společnosti nám ukazuje, jak společnost nechce vidět skutečnost takovou, jaká skutečně je. Jakoby sama pomáhala některé patologie udržovat, protože potřebuje obraz negativní projekce ve své nedokonalosti sama. Téměř totéž se pak děje i na nižší rovině v okolí závislého. Je zřejmé, že toto často svými pozicemi, rolemi, přijímáním a odmítáním odpovědností závislost svého člena spíše udržuje.
Do třetice je tu pak okolí nejbližší, tedy rodina. Člověk závislý na nějaké látce produkuje několik neustále dokola se opakujících patologických vzorů chování. Dalo by se říci, že jde o jakýsi druh smlouvy o tom, co kdo bude dělat a o čem rozhodovat. Přestane-li tento jedinec užívat svoji drogu, ocitne se on i rodina v neobvyklé situaci. Členové rodiny nevědí co mohou čekat. Najednou chybí pravidelná patologie. Abstinující závislý si automaticky bere zpět své kompetence, kterých se pod vlivem své drogy vzdal a které se již přesunuly na jiné. A tak ve své snaze nakonec působí ještě rušivěji, než před tím. Tento stav je velmi kritickým bodem dlouhodobé abstinence. Veškeré úsilí je zpočátku téměř vždy jen na straně závislého. Musí být připraven na dlouhodobější osobní nepohodu nejen svoji ale i na zmatek a chyby svých nejbližších.
Sebepojetí – gordický uzel
A tak se pomalu dostáváme k dalšímu kritickému bodu a to k sociální nálepce a sebepojetí. Sociální nálepka je druh označení, pod kterým širší společnost předpokládá typická schémata chování, někdy i neodpovídající. Této nálepce lze nějakou dobu odolávat. Postupně však, chová-li se okolí na základě označení k jedinci stále se stejnými negativními předpoklady, tento počne nevědomě revidovat svoje dosavadní sebepojetí a začíná se pomalu ale jistě pojímat jako závislý a to bohužel se vším všudy, tedy s tím, co je i s tím, co není. Osobně se domnívám, že právě sebepojetí je oním gordickým uzlem závislostí. Neboť jak se člověk pojímá a sám sebe vidí, to nakonec svým životem naplňuje.