SCHIZOFRENIE

-výňatek z rozhovoru-

Schizofrenie patří mezi nejspornější, avšak i mezi nejzajímavější oblasti psychiatrie. Je považována za nemoc, která má příčiny uvnitř člověka a není způsobena vnějšími vlivy. Odhaduje se, že každý stý člověk na této zemi trpí touto podivnou, obavy vzbuzující nemocí. Nemocí, která úporně postihuje myšlení i vnímání a jejíž podstata je vystižena v samotném názvu, složeném ze dvou řeckých slov: schizó – štěpím a frén – mysl.

Kdy jste si poprvé všiml, že s vámi něco není v pořádku?

No, po pravdě, mi všechno to abnormální a odlišné dění, které s sebou moje nemoc nese, jako mimořádné nikdy nepřišlo. Žiji se svou nemocí od mládí. Teprve po letech se mi podařilo pochopit, že můj život řídí spíše šalebné vnímání a z toho vyplývající hodnocení. Pochopil jsem mnoho ze svých mezilidských peripetií. Bylo mi z toho dost zle.

Chcete říct, že jste mnoho let svoji nemoc nevnímal jako nemoc?

Skutečně jsem to tak nehodnotil. Nechápal jsem, že jsem dostal invalidní důchod, myslel jsem, že se doktor nějak spletl. Jako budoucí lékař jsem měl před státní zkouškou, jedním ze zkušebních témat byla i psychiatrie. Endogenní psychózy, kam patří i schizofrenie, jsem jaksi studovat nemusel. Věděl jsem. Přesto mě ani tehdy nenapadlo, že bych byl nemocen. Přitom právě v té době jsem se potýkal s psychózou, plnou iluzí, halucinací a poruch hodnocení. Seděl jsem a na hromadě učebnic psal básně. Učil jsem se jen občas. Nikdo na mě nic strašlivého nepoznal. Tu státní zkoušku jsem tenkrát udělal.

Jak moc cítíte svoji nemoc jako závažnou?

Nevím, opravdu nedokáži posoudit. Já jsem zvyklý. Občas ale vidím na své žene, že se velmi snaží. A nebo, co je horší, že je úplně vyčerpaná. Z toho se mi někdy podaří odvodit, že je to se mnou zlé. Udělat s tím nic nedokážu. Vše kolem se stále mění. Není čeho se chytit. Občas odcházím z domova, potřebuji nutně něco udělat, aby to nebylo tak strašné. Opíjím se, bráním se domnělým křivdám a útokům, řeším neexistující problémy. Někdy si opravdu nejsem vědom, že bych k jejímu vyčerpání zavdal příčinu, ale věřím jí, že to tak je. Nedokáži si představil, že bych ji neměl. Zprostředkovává mi styk se světem.

Dala vám vaše nemoc něco, nebo jenom brala?

Moje nemoc mi vzala mnohé. Nejsem schopen dodržovat jakýkoli řád déle, než několik dní. Stále spíše krotím vznikající chaos. Nejsem také schopen běžných mezilidských kontaktů, ohrožují mne. A co mi nemoc dala? To je zajímavé. Myslím, že něco ano. Dříve jsem často zažíval neschopnost v akutní psychóze se něčeho zachytit, sledovat myšlenku dál. Vzniklá myšlenka negovala samu sebe a stávala se nepravdivou. Mnoho let to bylo děsivé a bezvýchodné. Poslední dobou to však pokračuje poněkud zajímavěji. Po této všemyšlenkové negaci, postupně začínám cítit zbytečnost myšlenek. Vlastně se dostávám do stavu hluboké meditace, kde myšlenkové konstrukce nemají místo. Ztratí-li všechny myšlenky samy od sebe platnost a mě se s tím podaří v té chvíli smířit, velmi se mi uleví.

To je zajímavé, máte ještě nějakou podobnou zkušenost?

Hm…, ano, mám. Měl jsem depresi a chtěl si vzít život. Naplánoval jsem si, jak to udělám a nemohl jsem se dočkat rána. Pak mě napadlo, že nedokáži dál čekat, že se té drtivé síle poddám právě teď. Ať mne rozdrtí, zničí. Chtěl jsem to tak. Přestal jsem se bránit a poddal jsem se. A stalo se něco neuvěřitelného. Rozplynul jsem se v náhlé blaženosti a klidu.

Co pokládáte v životě za důležité?

Smíření.

♣